"Snažím se neinspirovat"
Jak dlouho se luminografii věnuješ Ty?
Asi tři čtyři roky. Původně mi to doporučil kamarád a mně se to zalíbilo natolik, že jsem u toho zůstal. Ze začátku ty fotky samozřejmě nebyly zrovna moc podařený – začátky jsou vždy krušný.
Máš nějaký vzor?
Snažím se neinspirovat, ale kdysi dávno mě kamarád upozornil na Emila Schilta. Ten dělá taky luminografii, kterou ale na můj vkus až překombinoval a ve spojení s olejotiskem tíhne k piktorialismu. Je to sice zajímavé, ale já se nechci vydávat touto cestou. Přijde mi to moc.
Ale určitě máš nějaké oblíbené autory, ne?
Doma mám několik knih a mým asi nejoblíbenějším fotografem je Jeanloup Sieff. Taky sleduju tvorbu Adolfa Ziky, Roberta Vana, Jana a Sáry Saudkové.
Konkrétní nápady čerpáš odkud?
Nechávám se inspirovat přímo na místě tou danou dívkou, protože každá má trochu jinačí pohybové schopnosti a jiný tvar těla.
Máš tendence spíš režírovat nebo jim dáš volnost?
Ze 70 % režíruju a zbytek nechávám na improvizaci. Na mém způsobu práce je nejvíce vzrušující to, že člověk do momentu vyvolání negativu vlastně neví, jak to ve skutečnosti dopadlo. Dokážu to sice předvídat, ale 100% odhad nemám, protože v momentě, kdy svítím, tak stojím před fotoaparátem a nevidím to z pohledu objektivu.
Ty nejenom že model světlem z baterky nasvěcuješ, ale také s jeho pomocí vytváříš různé obrazce, to je Tvůj nápad?
To byla v podstatě nehoda, když jsem chtěl nasvítit modelku zezadu a neuvědomil si, že mám baterku proti objektivu. Vznikla tak čára, která mi nakonec přišla docela zajímavá.
Takže to budeš používat i do budoucna.
Určitě.
Tvoje fotografie nesou i hodně erotického náboje, což je předpokládám záměr?
Ano, týká se to zejména fotografií ze série Milenci, ve které se snažím zobrazit vášeň milostného aktu mezi mužem a ženou, ženou a ženou, mužem a mužem. Jedná se o čtyři konkrétní páry.
Výstupem té série tedy budou čtyři soubory fotografií?
Mým záměrem je ty fotografie promíchat, aby divák musel sám popřemýšlet o tom, co na té fotce je – jestli muž se ženou, žena se ženou či muž s mužem. Fotografii v projektu je zatím kolem 4O
"Chtěl jsem se odlišit"
Čili divák na první pohled neuvidí, kdo je kdo?
Ano, ale stále tam jsou vidět ty velké city, erotično a náboj.
Je to dost odvážné téma. Nepohoršuje to někoho?
Zatím jsem se nesetkal se zápornou reakcí, možná se občas někdo diví či závidí, že jsem byl u "toho". Páry se opravdu milovali.
Měl jsi vůbec prostor to nějak vnímat?
Ne, na to není čas, protože běhám okolo s baterkou a nasvěcuji je. Mnoho fotek je rozmazaných, protože jsem nechtěl páry zastavovat a nutit, aby mi pózovali. Nechal jsem prostě vášeň plynout.
Kde je pro Tebe hranice pornografie? Kam až si ochoten zajít?
Anatomicky přesné zobrazení je řekněme ta hranice.
Kam by ses chtěl dostat, třeba i mimo rámec aktu?
U aktů bych chtěl zůstat, ale teď je mým cílem nějakým způsobem oživit moji tvorbu, abych nedělal 50 let pořád to samé, protože pak se člověk dostane do stádia, kdy se jeho fotografie neskutečně opakují. Už tak mi to u sebe občas přijde, i když u této techniky nelze 2x nasvítit modelku úplně stejně. Časem se ale i luminografie okouká, to zcela jistě.
Takže plánuješ i jiné výrazové prostředky, než jen luminografii?
Ano, člověk by měl projít jistým vývojem. Bylo by poměrně smutný, kdybych zůstal pořád u toho samého a stále stejně sekal fotky jako Baťa cvičky. To bohudík neplánuju. Ale třeba mě to taky jednou přestane bavit, že přestanu fotografovat úplně.
Co by divák měl na Tvých fotografiích hledat?
Kromě série Milenci přemýšlím o fotkách z pohledu čistě estetického. Jde o krásku křivek dívek a žen, možná perverzi mého vidění, malování světlem a deformaci širokým objektivem.
Chtěl bych, aby moje fotografie byly jednoznačně identifikovatelné – aby nezasvěcený divák přišel a řekl "to je Mlčoch". Snad se mi to podařilo.
Tvoje jméno není zrovna příliš časté, přesto jsem jej v souvislosti s fotografií už někde slyšel…
Mým jmenovcem je kurátor Umělecko-průmyslového muzea a velice často si nás pletou. Dokonce mi chodí emaily určené pro něj, například ten z galerie St. Pompideu, ve kterém chtěli podrobnosti o "mých" výstavách ze 70. let. V té době jsem ale ještě nebyl na světě.
Už jsme se setkali, ukázal jsem mu fotografie, které se mu sice líbily, ale do Umělecko-průmyslového muzea asi nepůjdou (smích). Jsou udělány pro něj příliš klasickým způsobem.
Jsou někde v současné dob+ tvé fotky vystavené?
Ano, v listopadu probíhají paralelně 2 mé výstavy. 3. 11.začíná má výstava v rámci evropského měsíce fotografie ve Vídni v galerii Steiner a 8.11. začíná výstava v mém rodném městě, v městské galerii v Trutnově.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů
